Babička už delší dobu poslouchá na "Praze" rozhlasový pořad Lásky nelásky, který Jiří Anderle věnoval k narozeninám Českému rozhlasu. Teprve nedávno se zmínila, že se s Jiřím Anderlem znala, že byli sousedé.
Když jsem se dozvěděl o souborné výstavě na Staroměstském náměstí, hned mě napadlo, že musíme vzít babičku s sebou. Pro každou generaci měla výstava jiný rozměr. Babička v postavách na obrazech poznávala svoje vrstevníky, jejich rodiče a prarodiče. Výstava byla pro všechny skvělý zážitek. Film o malíři v improvizovaném minikině v galerii dojem jen umocnil.
Při odchodu jsem se dal do řeči s paní na pokladně. Byla asi tak v babiččiných letech. Zmínil jsem se o tom, jak si spolu jako malí hráli a jak by bylo hezké, kdyby se mohli ještě setkat. Nechal jsem u ní číslo babiččina mobilu a můj email. Říkal jsem si, líná huba…
Tři dny na to zvoní telefon. Je to babička. "Jirka volal", ozývá se na druhém konci. Rychle jsem si v hlavě projel jména našeho nepočetného příbuzenstva a na žádného Jirku jsem nenarazil. "Jaký Jirka?", zeptal jsem se nechápavě. "No přece Anderle" dodala babička. Bavili se o dětství, společných kamarádech a samozřejmě o Pavlíkově, kde oba vyrostli. Domluvili se, že si ještě zavolají a v Praze se sejdou.
Svoboďák