Kdybych měl dost místa, s klidem bych ho pustil před sebe, ať se třeba zblázní. Tirák vpravo byl ale dost blízko, musel bych hodně brzdit, tak jsem Ega ignoroval.
Ego asi děsně pospíchal a začal mě předjíždět zprava. Přes životní výkon jeho tédéíčka to nestihl a místo brzdění mě začal vytlačovat na svodidla. Sotva jsem dobrzdil s půlkou auta už v trávě. Čekal jsem, že Ego vypálí dopředu za svým neodkladným cílem. Chyba lávky. Začal ještě víc brzdit, protože si v zápalu boje neuvědomil, že musí z dálnice sjet. Ještě víc zpomalil a myškou přes dva pruhy sjel z dálnice.
To jsem nemohl nechat jen tak. Pustil jsem se za ním. Moje tédéíčko má o pár kobyl navíc, proto jsem ho brzo předjel a zastavil o pár set metrů dál napříč silnicí, aby mi nemohl proklouznout. Popadl jsem bejzbolku značky Easton, kterou mám pro tyto případy připravenou mezi sedadly. Než se Ego stačil vzpamatovat, urazil jsem mu zrcátko. Další úder mířil na přední sklo. Netrvalo dlouho a měl skla samou pavučinu. Uspokojen pomstou jsem se vrátil na dálnici a pokračoval do práce.
Takhle nějak jsem si představoval odplatu, když jsem se na nejbližším sjezdu rozdýchával. Ani nechci domyslet jak by to dopadlo, kdyby mě Ego dotlačil až do svodidel.
Jsem přesvědčen o tom, že za nebezpečností Death 1, jak D1 Derer trefně nazval, nejsou jenom zatáčky, kopce a málo pruhů. Jsou to právě takoví omezenci, kteří naprosto zbytečně ohrožují ostatní.
Svoboďák