Reklama
 
Blog | Jan Svoboda

Z Těšína sice vyjíždí vlaky co čtvrthodinu, ale ne v noci.

Cestu z Prahy do Ostravy jsem pendolínem absolvoval už mnohokrát, a tak jsem si myslel, že mě nemůže nic překvapit. Opak byl pravdou. Začalo to zpožděním, když jsem jel poprvé v neděli večer do pronajatého bytu v Ostravě. Věděl jsem o poruchách pendolína kvůli mrazům, ale uprostřed léta jsem poruchu nečekal. Asi mu namokly CD-ROMy. A to byl teprve začátek.

Všechno šlo podle plánu. Do druhé třídy se stevardi jakovždycky dostali s občerstvením u Olomouce, káva byla řídká a číst už nebylo co. V tom ohlásili více než hodinové zpoždění vlaku kvůli poruše zabezpečovacího systému. Přemýšlel jsem, na kolik si nařídit budík, když dorazím do bytu až po půlnoci. To jsem netušil, že se noc ještě protáhne.

Pomalým tempem jsme dorazili na Svinov. Tady vystoupila většina cestujících. Průvodčí nejspíš usoudili, že už ve vlaku mnoho lidí nezbylo a dali pokyn strojvedoucímu, ať na hlavním dlouho nestaví, beztak že mají zpoždění. To jsem nemohl tušit. Jakmile vlak v Ostravě na hlavním zastavil, došel jsem ke dveřím a chtěl jsem se dostat ven. Pendolínem jsem nejel poprvé. Věděl jsem, že svítí-li zelené tlačítko, dveře by se měly po zmáčknutí otevřít. Mačkal jsem jak o život a nic. Než jsem přešel do druhého vagónu, kouzelné světýlko zhaslo a vlak se dal do pohybu.

Takže Bohumín. V duchu jsem začal promýšlet, jak šéfa přesvědčím, aby mi v době krize proplatil taxík. Na nádraží v Bohumíně jsem zjistil, že rychlíky z ostatních směrů také nabraly zpoždění a že bude šance se vrátit vlakem. První dorazil lůžkový vlakz Moskvy. Hlášení o tom, že cestující mohou pouze vystupovat jsem ignoroval a už jsem se sápal po klice. Ruský průvodčí byl rychlejší a slovy„zděs nět“ mě rezolutně poslal zpátky na perón k úvahám o taxíku. Zachránil mě až zpožděný Vihorlat od Těšína ve dvě ráno.

Reklama